O nás

Církev adventistů sedmého dne (CASD) je celosvětovou církví, která se hlásí k odkazu reformace. Spolu se všemi křesťany adventisté vycházejí z Bible a zakládají svou víru na Ježíši Kristu. Navazují na vzor apoštolské církve, založené Ježíšem Kristem. Z historie víme, že tomuto ideálu se křesťané brzy vzdálili. Duchovní a mravní úpadek ve středověku vyprovokoval v mnoha lidech touhu po obnově. Reformační proces, vedený například Mistrem Janem Husem, Martinem Lutherem nebo Janem Kalvínem způsobil, že se část křesťanstva vydala na cestu k ideálu původní apoštolské církve. V tomto reformačním procesu v průběhu dalších století pokračovala různá nová hnutí. Pietismus zdůrazňoval hlubokou vnitřní zbožnost, milleristické hnutí ve Spojených státech k tomu ještě připojilo důraz na studium biblických proroctví a z nich vyplývající aktuálnost Kristova druhého příchodu na naši Zem.

Církev adventistů sedmého dne vyrostla právě z těchto duchovních proudů. Od roku 1844 vznikaly skupiny křesťanů, které spojovala ryzí víra, pečlivé studium Bible a poznání, že sobota je biblický den Páně. Měli také společné přesvědčení, že nastal poslední úsek lidských dějin a Ježíš Kristus se brzy vrátí. V roce 1863 vytvořili organizaci církve adventistů sedmého dne. Od té doby se rozšířili po celém světě a ve všech zemích chtějí žít a působit jako dobří svědkové Ježíše Krista.

Dva charakteristické body víry adventistů sedmého dne, jak jsou vyjádřeny už v samotném názvu, nás vedou až na počátek lidské historie, do zahrady Eden. Tam byl Bohem ustanoven sedmý den týdne – sobota jako den odpočinku a tam rovněž zazněl poprvé Boží slib o příchodu (adventu) našeho Spasitele.

Adventisté vyznávají, že Ježíš Kristus je věčný Boží Syn, zachránce všech lidí, kteří ho milují a vírou jej přijímají za svého osobního Spasitele. Bibli přijímají jako nenahraditelné pravidlo víry a života. Očekávají druhý osobní a viditelný příchod Ježíše Krista na naši Zem jako Pána a Soudce vesmíru. Věří, že při druhém příchodu Ježíše Krista všichni, kteří v něj uvěřili a byli poslušni Boží vůle, získají dar věčného života.

Desatero přikázání pokládají za neměnné Boží směrnice pro život člověka na zemi, které respektují ne proto, aby tím získali spasení, ale jako projev společenství s Bohem a výraz úcty a lásky k Bohu. Z tohoto důvodu také zachovávají sobotu (podle Bible sedmý den) jako Bohem ustanovený den odpočinku. Ti, kdo se rozhodnou žít podle Kristových zásad , jsou v dospělosti pokřtěni křtem ponořením. Křesťanský život zahrnuje celého člověka a všechny jeho oblasti. Proto také adventisté kladou důraz na správný životní styl, jak ho představuje Bible.

Váží si života a chtějí ho chránit. Nežijí ani asketicky ani rozmařile. Jsou přesvědčeni, že člověk má odpovědnost za své zdraví i zdraví druhých. Odmítají to, co ničí tělo: alkohol, nikotin a drogy. Pomáhají i jiným osvobodit se od závislosti na těchto jedech. Jde jim také o zdravé životní prostředí v širším pohledu. Na rodinu se dívají jako na Boží dar z ráje. Snaží se, aby jejich domovy byly oázou klidu, radosti a lásky. V tomto úsilí spoléhají na Boží pomoc. V Bibli nacházejí mnoho naučení a rad pro šťastné manželství a výchovu dětí. Řešení manželských krizí rozvodem nepokládají za správné. Jsou přesvědčeni, že základem pevné rodiny je odpuštění a pravá láska.

Pro adventisty sedmého dne členství v církvi není jen formální záležitostí. Každý člen je součástí sboru, ve kterém nachází zázemí. Bohoslužby jsou prosté a střízlivé, jejich jádro tvoří studium a kázání Božího slova. Adventisté usilují o důsledné uplatňování odluky církve od státu. Jsou hospodářsky naprosto nezávislí na státních dotacích a celý provoz církve hradí z dobrovolných příspěvků věřících. Nejvyšším orgánem církve je Generální konference, jejíž výkonný výbor má své sídlo ve Washingtonu. Česká republika je součástí Česko – Slovenské unie se sídlem v Praze a dále se dělí na České a Moravskoslezské sdružení.

I když adventisté chápou svůj život jako přípravu na věčný život v Kristově království, nejsou zaměřeni pouze na nebeskou vlast. Mají zájem také o svět, ve kterém žijí a jeho potřeby. Je naprosto přirozené, že to, co poznali a co prožívají, si nechtějí nechat jen pro sebe. Mají rozvinuté dobročinné a misijní dílo, poskytují materiální a lékařskou pomoc při různých katastrofách (ADRA) a svým vlivem chtějí přispívat ke zlepšení mezilidských vztahů.

Příbramský sbor církve adventistů s.d. je součástí Českého sdružení Církve adventistů s.d. (CASD).

Kazatelem příbramského sboru je od září 2014 Pavel Smolka, kteý současně káže také ve sboru Sedlčany.

Historie sboru Příbram

Počátky

Když se v roce 1956 přistěhovala do Berouna sestra Jakobiová (později Loskotová), jezdily do tamnějšího sboru Církve adventistů sedmého dne na pravidelná sobotní bohoslužebná shromáždění dvě členky církve z Příbramska. Sestra Kozlová se svými třemi dětmi a sestra Kejmarová, ženská sestra z Březnice. Zdá se, že tyto dvě sestry byly první adventisté s.d. na příbramském okrese. Kde ony poznaly adventní učení zatím není známo.

Za dva až tři roky po nastěhování do Berouna byla sestra Jakobiová, jako laická biblická pracovnice, pověřena působením v Příbramském okrese. Působením obou sester za podpory sestry Jakobiové se pomalu adventní učení šířilo dále. Bylo osloveno nemálo lidí, někteří o toto učení projevili zájem, ale jen několik málo jedinců ho přijalo do svého života. Skupinka adventistů na Příbramsku se však rozrostla. Byla pokřtěna sestra Matějková, trafikantka z Rožmitálu pod Třemšínem a sestra Janečková z Březnice, do Rožmitálu se přistěhoval lékárník bratr Brajer se svoji manželkou, která také projevila velký zájem o naše učení, ale zanedlouho svého muže opustila a odstěhovala se. Později poblíž Jinců v říčce Litavce odevzdala svůj život Ježíši Kristu sestra Buzková z Podlesí. Ti všichni dojížděli na společné sobotní bohoslužby do Berouna.

Přes nesmírně obětavou práci a vroucí modlitby, především sestry Jakobiové, počet adventistů na Příbramsku po čase klesal. Staří zemřeli, ti mladší se odstěhovali.

70. a 80. léta

Až později, někdy v sedmdesátých letech se zájem o „Příbram“ oživil. Studenti semináře pro budoucí duchovní naší církve, kteří působili v berounském sboru, občas zavítali i do Příbrami. V Příbrami byla založena místní skupina adventistů sedmého dne s velmi malým počtem členů, ale s velkým významem v tehdejším státním zřízení. Až v osmdesátých letech, se podařilo získat pro adventní učení několik lidí. Byla pokřtěna sestra Červená, do Nečína se přistěhovali manželé Zárubovi, velký zájem projevili manželé Vondráškovi z Milína, kteří do shromáždění vodili i své děti. Mimochodem, paní Vondrášková byla pokřtěna v Českých Budějovicích, stejně tak i později děti. Na sklonku osmdesátých let byla pokřtěna sestra Cyprová z Bělčic. V té době se sobotní bohoslužby konaly v kanceláři fary Československé církve husitské na Březových Horách, pak na dnešním náměstí T. G. Masaryka v domě „bývalý Čedok“ 2 x měsíčně, později 1 x za měsíc již na novém místě ve středu starého města v domě na dnešním Václavském náměstí a dále pak v ulici Na Valašince (u evengelické církve). Ostatní sobotní bohoslužby prožívali bratři a sestry z Příbramské skupiny nejčastěji v berounském sboru, kam dojížděli.

Příbram navštěvovali i bratři a sestry z jiných sborů, Berouna, Kladna a z Prahy a to při okrskových shromážděních.

Ke konci 80. let přijížděli na bohoslužby do Příbrami i někteří členové z Berouna a Prahy, aby rozšířili tuto malou skupinku a byli jí pomocí a posilou.

Po listopadu 1989

Revoluce opravdu nastala po listopadu 1989. Polistopadové nálady lidí daly podnět pro pořádání kurzů studia Bible, které měly široké veřejnosti přiblížit základní biblická témata. V Příbrami Městské kulturní středisko spolu s naší církví začaly pořádat první běh těchto kurzů již v roce 1990 a zúčastnilo se ho 28 lidí. Lektorem tohoto kurzu byl tehdejší tajemník českého sdružení naší církve, kazatel Jozef Bajusz, jeho pomocníkem a zároveň žákem pak Daniel Kubečka, kazatel z Berouna. Poznávání Bible začalo na podzim a zájemci se každé pondělí scházeli na Zámečku. Jak lidé poznávali biblická témata, snažili se někteří uplatňovat nabyté vědomosti do svého života. A tak se od jara třetina účastníků scházela na sobotní bohoslužbě. Sobotní bohoslužby naplňovaly písně oslavující Spasitele a kázání Božího slova. Později se studovala Bible s pomocí biblických úkolů a děti, ty se mohly při malování a vyprávění v dětské sobotní školce dovídat mnoho nového o tom, co poznali jejich rodiče. Po ukončení kurzu v létě 1991 se dokonce někteří účastníci rozhodli pro biblický křest ponořením, ale nakonec v létě tohoto roku byla pokřtěna jedna dívka z Bělčic (Alena Chaloupková). Pravidelná sobotní setkávání pokračovala, i když jen s poloviční účastí. Na podzim roku 1991 a na jaře 1992 se rozběhla další kola těchto kurzů. Zájem již nebyl takový, jako na prvním kurzu. Výklad Bible Daniela Kubečka však mnohé velice zaujal.

Souběžně s těmito kurzy probíhali další akce, které měli ukázat na biblické učení. Přednášky „Psychotronika může být i nebezpečná“, nebo „Stvoření světa“ přilákaly tolik zájemců, že Zrcadlový sál příbramského Zámečku doslova praskal ve švech. Zde především studenti středních škol projevili zájem o další poznávání Bible, a tak doplnily řady právě probíhajícího kurzu studia Bible. V té době v Praze probíhal rozsáhlý program amerického evangelisty Marka Finlyho. Téměř žádný večer tohoto programu nechyběla absolventka prvního běhu kurzu studia Bible v Příbrami, paní MUDr. Věra Ropková. Na konci tohoto programu, v roce 1992, se rozhodla pro křest. O několik měsíců později ji v jejím rozhodnutí odevzdat svůj život Kristu, následovala další účastnice kurzu. V létě odešel Daniel Kubečka, kazatel působící v Příbrami, na studia do Velké Británie. Skupinku adventistů na čas přijížděl povzbuzovat kazatel působící v Písku Mirek Bubeník. V únoru 1993 nahradil D. Kubečka nový kazatel pro okresy Beroun a Příbram Ivan Michalec. Sobotní bohoslužby navštěvovalo asi deset lidí a přijížděli jim kázat laičtí i profesionální kazatelé především z Prahy. V Příbrami také začali získávat své praktické zkušenosti dva studenti teologického semináře Jan Kreisel a Pavel Tatar. Ti se rychle spřátelili nejen se svými vrstevníky, ale i s ostatními příznivci adventního učení, kteří se scházeli na sobotních bohoslužbách, nyní již v prostorách Obchodní akademie. Téměř vždy v sobotních odpoledních hodinách zažila tato skupinka mnoho legrace a dobrodružství.

Jistota pro zítřek

Na podzim roku 1993 se, po vzoru jiných měst naší republiky, v Příbrami rozběhlo hned několik programů tehdy Křesťanského vzdělávacího střediska církve adventistů. Jednak semináře „Za pět dní nekuřákem“ a „Jak zvládnout stres“, pod vedením Jozefa Bajusze, semináře, které měly pomoci lidem řešit některé současné životní problémy. Příbramské domácnosti navštěvovali kolportéři (podomní prodavači literatury) nabízející literaturu zdravého životního a duchovního stylu. A nakonec program „Jistota pro zítřek“. V něm americký kazatel kanadského původu Jack Nash ve svých přednáškách v příbramském kulturním domě 3x týdně v listopadu a počátkem prosince ukazoval na konečné řešení budoucnosti všech lidí. Svými přednáškami, vycházejícími z Bible, dokázal lehce naplnit přednáškový sál. Po přednášce často diskutoval se zájemci o probíraném tématu až do pozdní noci. Po ukončení programu „Jistota pro zítřek“, se ze stovek zúčastněných rozhodlo pro křest ponořením několik lidí. V prvé řadě Karolína Kačírková, Světlana Plicková, Marcela Vondrušková, které získaly první zkušenosti s Bohem na Kurzech studia Bible a přispěly tak k rozhodnutí 3 dalších. Tím počet těch, kteří se rozhodly veřejně se přiznat k víře v Ježíše Krista nekončil. Na začátku roku 1994 se konaly v příbramském plaveckém bazénu další křty absolventů programu „Jistota pro zítřek“. Nejdříve Táni Eisenhammerové a Miroslavy Procházkové, o několik dní později Marcely Melínové a Jana Chládka.

Ke konci programu se všichni příznivci adventního učení scházeli nejen na přednáškách programu, ale též na sobotních bohoslužebních setkáních, která se přesunula do příbramského kulturního domu. Celkem se zde scházelo asi 30 lidí, z nichž někteří ještě uvažovali o svém křtu ponořením.

Program „Jistota pro zítřek“ se stal rozhodujícím mezníkem v životě církve adventistů s.d. na Příbramsku.

Léta po té (po programu Jistota pro zítřek)

Po ukončení tohoto programu se skupinka mladých nadšenců začala setkávat v páteční podvečery. Svá setkání věnovaly zpěvu písní oslavujících Boha a samozřejmě se často diskutovalo. O prázdninách se někteří přívrženci rozhodli pro společně strávenou dovolenou. Využili nabídky církve v letním stanovém táboře v Líšně u Benešova. Zde našli přátele mezi stejně věřícími lidmi z jiných měst Čech. Iva Hašková (dnes patřící do sboru Beroun) využila zdejší rybník a slunečné počasí nejen ke koupeli, ale také ke svému křtu.

Založení sboru

Na slavnostním setkání 3. září roku 1994 byl založen, za přítomnosti řady hostů nejen z Příbrami, Sbor Církve adventistů sedmého dne Příbram. Zároveň byli zvoleni první činovníci tohoto nového sboru. K 17 členům, kteří jsou zapsáni v zakládací listině sboru časem přibyli další.

Další léta a současnost

Sbor se k bohoslužbám schází po celou dobu své existence v pronajatých prostorách. Z počátku v Kulturním domě do 6/2000, následně na 8 ZŠ (9/2000-6/2005) a posléze osm let ve Waldorfské škole (9/2005-6/2013). Školní provoz byl také jedním z důvodů, proč se sbor již dlouhodobě o letních prázdninách schází v domácnostech členů, což má svoji specifickou atmosféru. Od září 2013 hledáme ale nové prostory k sobotním bohoslužbám, neboť školní provoz a moderní zabezpečovací systémy škol nám neumožnují i nadále se v tomto typu zařízení scházet. Scházíme se v bytě, upraveném pro bohoslužebné účely.

Náš sbor od samého počátku až do léta 2013 patřil pastoračně ke kazatelskému místu v Berouně. Za tu dobu se zde vystřídalo několik kazatelů, kteří svou péčí a trpělivostí vedli náš sbor. Zpočátku byl prvním kazatelem po založení sboru br. Ivan Michalec (1994-1996), dále Stanislav Tumis (1996-1998), Alois Bárta (1998-1999), Peter Čík (1999-2005), Pavel Smolka (2005-2006 jako biblický pracovník), Petra Hrdinková (2006-2013) a nyní Luděk Svrček (2013-2014). Od léta 2014 bude naším kazatelem opět br. Pavel Smolka, tentokrát již jako plnohodnotný, vysvěcený kazatel.

Od založení sboru se uskutečnilo vícero křtů. Kromě výše již zmíněných křtů po velkých evangelizačních akcích, byla v roce 1995 pokřtěna ses. Lenka Nytrová, v r. 1996 byla pokřtěna ses. Lenka Sanetrníková, v únoru 1997 ses. Marta Marková. V letech následujících proběhly další křty (2002 – 3 křty, 2003 – 1 křest, 2005 – 1 křest, 2006 – 1 křest, 2009 – 1 křest, 2012 – 4 křty, 2013 – 2 křty). V současné době má sbor 26 členů a bohoslužeb se účastní i další nepokřtění přátelé.

V září 2014 sbor oslavil 20 let svého trvání.

 

Václav Hosenseidl,

aktualizace Marta Marková

 

Napsat komentář